Reverzní osmóza představuje vysokou úroveň filtrace. Přefiltrovaná pitná voda je zbavena 90 až 98 % minerálních solí, jako jsou například dusičnany, fluoridy, chloridy či sírany. A také 95 až 98 % těžkých kovů (to je například olovo, kadmium, chrom, rtuť nebo barium). Reverzní osmóza si poradí s azbestem, arzenem, selenem, s bakteriemi i viry, a to bez použití chemie, ale za pomocí fyzikálního principu, který na podobném, ale obráceném principu spolehlivě funguje i v lidském organismu. Příkladem mohou být ledviny, které filtrují krev na principu osmózy. Jinak ale téměř každá buňka na základě osmózy přijímá živiny.
Přefiltrovaná, kvalitní voda se nehodí jen do průmyslu či zdravotnictví, kde jsou nároky na čistotu obrovské. I v běžných domácnostech si pomocí reverzní osmózy, kterou jednoduše napojíte ke zdroji, můžete dopřát zdravou pitnou vodu zbavenou škodlivin. Takovéto systémy navíc nejsou příliš finančně náročné.
A jak je to tedy s vlastní reverzní osmózou? Základem je semipermeabilní (polopropustná) membrána. Polopropustná znamená, že přes ní mohou přecházet pouze molekuly vody. Představme si dvě nádoby, které jsou oddělené polopropustnou membránou. Na jedné straně je čistá voda, na druhé straně voda znečistěná. Vždy je snaha vyrovnávat koncentrace. A protože membrána je propustná pouze pro vodu, bude čistá voda z jedné strany ředit vodu znečištěnou. V případě reverzní osmozy směřuje tok vody opačně, kdy zvýšením tlaku se voda protlačí přes membránu tak, takže na jedné straně zůstane celý objem čisté vody a na filtru nečistoty.
Naše filtrační systémy se skládají hned z několika filtrů, které jsou zapojeny za sebou, a postupně zbavují vodu nečistot. Jsou to:
Nakonec je potřeba vodu obohatit o minerály tak, aby byly ve správném poměru. O to se postará mineralizační vložka.
V domácnostech se obvykle filtrační systém umisťuje pod dřezem, přičemž vývod jde nahoru. Zakončen je kohoutkem pro pohodlný odběr čisté, pitné vody.